Jan Amos Komenský

Učitel národů žil v Bílé Třemešné od konce roku 1626 až do svého odchodu z vlasti v únoru 1628

Komenský

„Několik nás evangelických kazatelů (vypovězených královským ediktem z celých Čech a Moravy) skrývalo se v českých horách blízko labských pramenů u pana barona Jiřího Sadovského ze Sloupna…“

Jan Amos Komenský, Opera didactica omnia, 1657

Rostoucí nesvoboda po nástupu Ferdinanda II. vedla v roce 1618 k povstání Českých stavů. Jejich zástupci panovníkovi odejmuli českou korunu a novým českým králem zvolili Fridricha Falckého, vůdce Protestantské unie. Bitvou na Bílé hoře v roce 1620 bylo povstání poraženo, 27 jeho vůdců popraveno a v zemi následovaly tvrdé represe. Náboženské i mocenské konflikty se ale šířily a přerostly ve velké části Evropy v Třicetiletou válku. J. A. Komenský jako kněz zakázané Jednoty bratrské i jako člen protestantského odboje se na osm let stal ve své vlasti štvancem.

V prvních letech skrývání v okolí Fulneku a Přerova ztratil nejen domov, ale po vypuknutí morové epidemie i první ženu Magdalenu Vizovskou a dva syny. Větší bezpečí našel v Brandýse nad Orlicí, pod ochranou Karla Staršího ze Žerotína. Prožité strádání přetavil do hořké i útěšné alegorie, Labyrintu světa a ráje srdce, kterou věnoval svému ochránci. A také se znovu oženil – s Dorotou Cyrillovou, dcerou kněze Jana Cyrilla, přímého účastníka povstání, který korunoval Fridricha Falckého na českého krále.

V březnu 1625 na tajném sněmu českobratrských kněžích u seniora církve Václava Roha v Doubravici u Bílé Třemešné byl Komenský pověřen přípravou jejich dalšího azylu v polském Lešně. 

Tato cesta ho nakonec zavedla až do Berlína, kde se u braniborského kurfiřta sešel s pronásledovaným Ladislavem Velenem ze Žerotína a s matkou Fridricha Falckého. Zprávy od nich potom osobně dovezl na Moravu. O rok později jel do Berlína znovu a s dalším Velenovým poselstvím pak pokračoval do Haagu – k audienci u samotného Fridricha Falckého v jeho nizozemském exilu. V Amsterodamu zároveň nechal vytisknout svou vlastnoruční mapu Moravy, údajně pro možné vojenské osvobození našich zemí.

V té době už i brandýský úkryt přestal být bezpečný a Komenský musel na podzim 1626 využít nové útočiště v Bílé Třemešné, kde se už nějaký čas ukrýval i jeho tchán Jan Cyrill s manželkou. Jejich ochránce Jiří Sadovský ze Sloupna tu žil po svém třetím sňatku roku 1625 s Ester Vchynskou z Tetova a se svými syny z prvního manželství, Václavem Ferdinandem, Janem Jiřím a Petrem Bohuslavem.

Jan Amos se tak mohl vrátit ke své pedagogické práci, když pomáhal dalšímu pronásledovanému knězi, Janu Stadiovi, při výuce synů Sadovských. A dokonce i k psaní – překládal zde žalmy a dokončil své dílo Hlubina bezpečnosti.

Podle místních pověstí se Komenský s přáteli před nebezpečím ukrýval také v blízkých skalních dutinách, zvaných dodnes Skrýše Komenského. Bezpečně víme jen, že v osobním věnování Hlubiny bezpečnosti lešenskému knížeti Rafaelovi Jan Amos vzpomínal i na své vlastní hledání bezpečnosti „v lesních slujích“.

V létě 1627 se Komenskému naskytla možnost prohlédnout si zámeckou knihovnu v sousedních Vlčicích, která byla konfiskátem po Adamu Zilvárovi ze Silberštejnu. Objevil tam německý pedagogický spis Eliáše Bodina Didactica oder Lehrkunst. Natolik ho inspiroval, že ještě ve Třemešné začal psát Českou Didaktiku – hlavní pedagogické dílo, ve kterém viděl své nové poslání a příspěvek k nápravě Evropy, rozvrácené Třicetiletou válkou.

V Bílé Třemešné se Komenským narodila dcera Dorota Kristina (1627), jejíž kmotrou byla paní Ester Sadovská, a žil tu s nimi i adoptivní syn Petr Figulus Jablonský.

V listopadu 1627 na zámku v nedaleké Horní Branné, kde se skrývala další skupina bratrských souvěrců, poznal Komenský sedmnáctiletou Kristinu Poniatowskou. Byla to dcera kněze a knihovníka Žerotínů, Juliána Poniatowského. Ten v únoru 1628 zemřel a rodina Komenských oba jeho sirotky, Kristinu a Pavla, rovněž adoptovala.

Krátce předtím, v lednu 1628, císařské ultimátum donutilo rodinu Komenských i Sadovských s jejich přáteli odejít do exilu. 4. února 1628 tak v Žacléřském průsmyku překročili hranice vlasti a putovali do polského Lešna. Bílá Třemešná se tak stala jejich posledním českým domovem.


Autor: Petr Mlejnek, www.jakbt.cz


N

Historie posledního českého úkrytu J. A. Komenského
Obec v proměnách času