Karel Schindler (1834 - 1905)
V roce 1865 sepsal Veškeré nauky lesnické, první českou encyklopedii lesnictví v šesti dílech a byl nazýván "buditelem českého lesnictva". Jako profesor přednášel na lesnických školách, svými znalostmi přispěl do Ottova slovníku naučného. Udržoval přátelství s F. L. Riegrem, stal se poslancem a c. k. dvorním radou, byl oceněn Řádem železné koruny III. řádu. Ve Vídni byl starostou spolku "Komenský" pro českou výuku. V roce 1887 koupil od hraběte Jana Nepomuka Harracha lesní statek Bílá Třemešná.
JUDr. Jaroslav Lohař (1862 - 1919)
V Jičíně převzal otcovu advokátní kancelář, hrál na varhany, zpíval v operách, zasloužil se o zřízení sokolského kina, přátelil se s letcem Ing. Kašparem. V Brandýse n/O byl mezi zakládajícími členy prvního českého Lawn - tennis klubu a jednatelem nově vzniklého Českého spolku pro komorní hudbu - oba spolky fungují dodnes. Organizoval tři přednášky T. G. Masaryka, s nímž v Praze v roce 1900 spoluzaložil jeho Realistickou stranu. V začátcích republiky působil na rodících se ministerstvech zahraničí a obrany. O Jaroslavu Lohařovi a jeho otci Františkovi napsal V. Úlehla v r. 2015 knihu Ze starého Jičína: Lohařové.
V Bílé Třemešné nechal postavit roku 1903 rodinnou vilu Míla čp. 217 od architekta Eduarda Thyma. V roce 1958 do ní komunistický režim umístil Pamětní síň J. A. Komenského a na základě vládního nařízení z roku 1959 ji potom znárodnil.
Miloslava Spěváčková, roz. Lohařová (1900 - 1982)
Dcera advokáta Jaroslava Lohaře absolvovala v Jičíně dívčí lyceum, které jako jedno z prvních umožňovalo maturitu pro dívky. Řidičský průkaz získala v roce 1932. S prvním manželem E. Varnuszem měla dcery Helenu a Evu, které vyrůstaly v Bílé Třemešné. S rodinou Sochorových a Geislerových hrála ochotnické divadlo a tenis. Během manželství s J. Sudkem postavila v roce 1940 v lesích nad obcí hotel Poklad. Současně také adaptovala lovecký zámeček v Rábech u Pardubic na penzion. Šťastná léta prožila se svým posledním mužem, MUDr. Milošem Spěváčkem, který dříve působil v královédvorské nemocnici a po svatbě i jako třemešenský obvodní lékař.
JUDr. Josef Mlejnek (1928 - 2014)
Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Vojenskou službu absolvoval u tankistů s Josefem Škvoreckým, díky čemuž se jeho jméno dostalo do románu Tankový prapor. Spojovala je vášeň pro jazzovou hudbu, kterou oba provozovali aktivně, a také pro literaturu. Jako velký obdivovatel bratří Čapků obdržel pozvání od Olgy Scheinpflugové do jejich vinohradské vily. Pracoval na Úřadě pro patenty a vynálezy a na Ministerstvu průmyslu. Jeho manželkou byla Eva Varnuszová, s níž měl syna Petra. Z Prahy se na penzi přestěhoval do její rodné vily v Bílé Třemešné, kde na zahradě opakovaně prožíval svůj "Zahradníkův rok".
Ludmila Svatková (1947 - 1970)
Lidunka byla originální a citlivá, umělecká duše. S maminkou Helenou roz. Varnuszovou vyrůstala v Bílé Třemešné a v Plzni, její otec byl lékař. Absolvovala pražskou SZŠ v Belgické ulici, jako zdravotní sestra pracovala jeden čas v Bad Wildungen v Německu. Většinu života prožila v Praze, kde se velmi přátelila s oběma bratry Saudkovými, Kájou a Janem. Dochovaly se zápisky, kde na ně se svým typickým humorem vzpomíná. Jan ji později také několikrát zmínil ve svých knihách. Odešla předčasně ve 23 letech.
Ing. Petr Mlejnek (1963)
Vyrůstal v Praze na Vinohradech, vystudoval Vysokou školu chemicko - technologickou, pracoval v Ústavu anorganické chemie ČSAV a v Archeologickém ústavu ČSAV na Pražském hradě. Po restitucích v roce 1992 žije v Bílé Třemešné, kde působí jako správce Pamětní síně J. A. Komenského a kronikář obce, současně podniká v lesnictví. V místech zaniklého zámku odkryl část jeho základů. V roce 2014 založil oficiální webstránky zpěvačky Mariky Gombitové a do roku 2019 je i s jejím fb profilem spravoval. Je autorem článků o regionální historii a spoluautorem knihy Bílá Třemešná, výpravné publikace vydané v roce 2023.
